Rozhovor k vydání Kulturněhistorické encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy
s Prof. PhDr. Svatava Urbanovou, CSc. z Ostravské univerzity

 Vyšla ojedinělá dvousvazková Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy, která  má značně rozsáhlý tematický záběr a zahrnuje oblast historie, literaturu česky, polsky a německy psanou, výtvarné umění, architekturu, hudbu, divadlo, lingvistiku, folklor, demografii, rozhlas a televizi. Zeptali jsme se zástupkyně ředitele Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity  profesorky Svatavy Urbanové, jak projekt vznikal a co je s ním spojeno.

 Je docela odvážné pustit se do tak rozsáhlé práce. Jak dlouho taková práce vzniká a co to s sebou nese?

  Vidíte výsledek čtyřleté intenzívní a tříleté přípravné práce celého týmu pracovníků Ústavu regionálních studií Ostravské univerzity vedeného profesorem Jiřím Svobodou a desítek odborníků z dalších vysokých škol a vědeckých ústavů. Největší podíl práce na  encyklopedii ovšem odvedli členové  Filozofické fakulty Ostravské univerzity, protože se jedná o kulturní dějiny. Jen tak pro zajímavost: více jak 2 600 hesel zpracovávalo 90 odborníků rozdělených do 12 tematických celků a redakční skupinu pod vedením profesorů Lumíra Dokoupila, Milana Myšky a  Jiřího Svobody tvořilo osm lidí. Je sympatické, že to vedle těchto zkušených a erudovaných odborníků byli především mladí vědci, kteří tak získávali cenné  zkušenosti. Kdo si  zkusil rozsáhlou týmovou práci, ví, s kolika obtížemi se setkává koordinátorská činnost. Tady se plně osvědčil student  doktorského studia oboru Teorie a dějiny české literatury FF OU Oskar Mainx, mimochodem člen redakční rady časopisu Protimluv.

  Jak se takový heslář chystá? Přípravná část musí být zřejmě stejně obtížná jako výkonná činnost?

  Metodologicky byly využívány zkušenosti nabyté při vydávání Biografického slovníku Slezska a severovýchodní Moravy, který na Ostravské univerzitě vychází od roku 1993 dodnes  pod vedením prof. Milana Myšky a prof. Lumíra Dokoupila. Dále zkušenosti se sestavováním  dvoudílné "makety" Encyklopedie Slezska. Do nitra Askiburgionu (2002), připravené historiky, geografy, kunsthistoriky. Plně byly využity zkušenosti nabyté s přípravou Literárního slovníku severní Moravy a Slezska 1945 - 2000 (2001), který jsme s kolegyni Ivou Málkovou a s přispěním kolegů a studentů připravovali asi pět let.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dílčími slovníky a Kulturněhistorickou encyklopedií? Neztrácejí na svém významu, když teď vyšla 1076 stránková kniha takového záběru?

   Určitě ne. Např. svazky Biografického slovníku obsahují biogramy těch osobností , které již svůj  život a dílo dovršili a zevrubně pojednávají o životních peripetiích jednotlivců nebo šlechtických rodů. Do Kulturněhistorické encyklopedie jsou zahrnuti všichni, včetně žijících osobnosti, podmínkou je spíše významnost díla. Navíc jsou v encyklopedii zpracována hesla místní (města a významné lokality) a hesla věcná (umělecké útvary, instituce, noviny, sdružení atd.), objevují se  hesla tzv. klíčového typu, tj. hesla souhrnná, s nimiž korespondují výkladová a odkazová hesla.

Pokud  vím, jste spoluautorkou Literárního slovníku severní Moravy a Slezska 1945 - 2000, členkou redakční rady Biografických slovníků  a zároveň  koordinátorkou   literární části Kulturněhistorické encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy. Můžete uvést nějaký příklad rozdílných přístupů při pracování hesla ?

   Těch je hodně. Biografický slovník se zaměřuje na život, Literární slovník charakterizuje dílo, ale postrádá charakteristiky  oborů nebo dalších oblastí tvorby, které s dílem souvisí. Omezuje se na literární osobnosti, nakladatelství a časopisy, které zasáhly do literárního kontextu poválečných let, konkrétně od roku 1945 do roku 2000. Do encyklopedie jsou tedy zahrnuti autoři, kteří vstupují do literatury v různých vývojových etapách a připomíná se tvorba do roku 2005. V Literárním slovníku se nabízí zcela raritně kompletní bibliografie, primární i sekundární, včetně údajů o nakladatelství, což považujeme z hlediska regionalistiky za důležité. V encyklopedii jsou zase naopak  reprezentativně zastoupeny  všechny  historické vývojové etapy, třeba naleznete informace o starší české literatuře atd. Jsou v ní formou dalších hesel podány dějiny literatury s odkazy na různé oblasti kultury, institucionální působení apod. Uživatel encyklopedie se může setkat se základní charakteristikou typu česká literatura, německá literatura, polská literatura, s dílčími hesly o literárních a folklorních žánrech (např. je zastoupen folklorní výklad, pohádka, pověst , pověsti historické, místní, pověsti pověrečné  aj.), setká se s výkladovými hesly. Pro názornost uveďme příklad. U jména Petr Bezruč se dovíme, co básník napsal, avšak naleznete zde další heslo typu Bezručova Opava (kulturní festival), Bezručův kraj (noviny), Bezručův rod (genealogická posloupnost),  Bezručův srub atd. Setkáváme se s hesly doplňujícími (tam je zahrnuta většina literárních osobností, třeba je tam Vaše heslo).

 Nastaly nějaké problémy?

   Pochopitelně. Například mladí kolegové do 35 let nechtěli být v encyklopedii zastoupeni, považovali to za svazující. Největší problém nastává s tím, koho a kam zařadit, kdo v hesláři již je a kdo by tam měl být.  U umělců to nebylo svízelné, ani se nepřihlíželo k věku, u začínajících odborníků se přece jen zohledňovalo, co  vydali knižně a co je profiluje. Nejsložitější je tvorba hesláře a volba metodologie. Nejprotivnější jsou závěrečné korektury a ověřování dat.

 Čeho si sama vážíte, co oceňujete?

   Oceňuji, že došlo ke spojení intelektuálního potenciálu vědců z nejrůznějších oblastí. Takové situace se  nebudou jen tak opakovat  Dlouhý čas jsem sama nevěřila, že se encyklopedie dotáhne do závěrečné fáze. Interdisciplinární a multikulturní přístup je nosný, ale je zároveň  velmi náročný, vyžaduje všeobecný přehled a schopnost nadhledu, navíc se v kulturních dějinách regionu představuje mnoho tradic: národnostní, jazyková, náboženská, sociální, literární, hudební, divadelní, výtvarná atd. Myslím, že nás všechny spojovala poctivá snaha k něčemu dospět. 

Rozhovor připravil Břetislav Uhlář, redaktor Moravskoslezského deníku, kde byl otištěn v upravené podobě v r. 2005