Zvonička na Soláni

Zvonice

   Malíři považují Soláň za odraziště bohů. Ti pravověrní už před sedmdesáti lety snili o tom, že poblíž vrcholu vybudují galerii valašských výtvarných umělců. Jejich sen se podařilo uskutečnit na sklonku roku 2006. Stavbu zvonice zaštítilo Sdružení pro rozvoj Soláně, kterému předsedá ing. architekt Jiří Kotásek ze Zlína, autor projektu financovaného Evropskou unií, Českou republikou a Sdružením pro rozvoj Soláně.  Základní kámen zvonice byl položen 5. května 2006, slavnostní uvedení do provozu se uskutečnilo 18. listopadu 2006. Realizace projektu přišla na více než 6 milionů korun a byla z větší části hrazena z fondů Evropské unie, zbytek sponzory z regionu. Zvon o váze sto kilogramů věnovalo zvonařství v Halenkově. Dvoupatrový objekt zvonice slouží jako informační centrum, je v něm také výtvarná galerie. V létě 2007 zde otevřeli v pořadí už II. valašský salón výtvarných umělců. V přízemí je stálá expozice malířů věrných Soláni. Připomenuta je spisovatelka Marie Podešvová a řezbář Jan Knebl. V prvém a druhém patře jsou umístěna výtvarná díla malířů a řezbářské práce sochařů.

Správkyně    Správkyní zvonice je od jejího uvedení do provozu Petra Blinková. Pochází z Brna, na Soláň se provdala. "Už tady žiji šest let," prozradila. "Je zde opravdu krásně, přímo poeticky, ale je pravda, zima tady trvá půl roku a prošlapaný chodník zmizí když zafouká." K samotné zvonici řekla: "Od počátku byl objekt projektován jako prostor pro kulturní a společenské akce, zároveň jako informační centrum. To mi vyhovuje. Umění mám hodně ráda, zvláště obrazy. Mým snem bylo mít velký dům s mnoha obrazy. Nějaké obrazy mám. Ostatní tady ve zvonici, i když nejsou moje, je krásné dívat se na ně.  Stálá expozice představuje pilíře výtvarné tvorby ze Soláně, malíře Františka Podešvu, Jana Kobzáně, Aloise Schneiderku, Karla Hofmana. Každý z nich má osobitý rukopis, obrazy vypovídají o životě horalů a zdejší krajině, prostě jsou nádherné. V patře vystavuje v rámci druhého Valašského salónu pětatřicet malířů Valašska. Tradiční krajové motivy až po modernu. Díla některých jsem viděla už při loňském Salónu a mohu říct, že bych si od každého autora nějaký obraz vybrala.
   Zvonice zároveň slouží jako informační centrum. Návštěvníkům jsou k dispozici pohlednice, příležitostné razítko, mapy, informační brožury, suvenýry. Poskytujeme také klasické služby s radami: kam na pěší túru, kudy na cyklotrasy, zajímavá místa v okolí, v zimě sněhové podmínky. Služby chceme Výstavarozšířit o internetový terminál a fax. Už nyní jsme dostupní na elektronické adrese: petrablinkova@seznam.cz  a na webových stránkách:  www.zvonice.eu.
   Ve zvonici také pořádáme koncerty. A uskutečnilo se tady už několik svateb - prostor provoněný dřevem a květinami je jistě pěkným zážitkem nejen pro nevěstu a ženicha, ale pro všechny svatebčany.  Z nejbližších programů to bude v září výstava soch a obrazů Vladimíra Komárka a 20. října 2007, v rámci pořadu Host na Soláni, posezení z hudebníkem Janem Rokytou.
   Do budoucna zvažujeme tradiční sečení luk (letos to byl již 8. ročník) rozšířit na soláňskou národopisnou slavnost. A v létě 2008 zahájit v pořadí už třetí Salón valašských výtvarníků…Po roce provozu mohu říct, že zvonice dobře slouží účelu, jakému byla určena. Návštěvníci (přes prázdniny i 100 denně, o víkendech kolem 200 denně) nešetří chválou. Takže zvonička vlastně jako by tady byla odjakživa."
   Není bez zajímavosti, že se v prostoru zvonice stýká katastrální území tří obcí: domovské Karolinky, Hutiska-Solance a Velkých Karlovic. Nedaleko je prastará hospoda Čarták, ve druhé polovině 19. století strážní stanoviště portášů, kteří ohněm a kouřem dávali znamení o blížícím se nebezpečí uherských nájezdníků. Nedaleko je ateliér akademického malíře Karla Hofmana, opodál srub malíře Františka Podešvy a jeho ženy spisovatelky Marie a také dřevěnice malíře a zbojníka Jana Kobzáně.  

Text a foto: Richard Sobotka

Foto:
1. Zvonice na Soláni
2. Petra Blinková 
3. V objektu je také výstavka tradičního nářadí a oděvů