(Jen malá glosa k autorčině obsažnému výboru z básnické tvorby)
Výbor z básnické tvorby spisovatelky Lydie Romanské (s doslovem literárního teoretika doc. Mgr. Ing. Radomila Nováka, Ph.D., z Ostravské univerzity) vyšel asi pět měsíců po jejích osmdesátých narozeninách – na přelomu února a března 2024. Vydání má na svém nakladatelském kontě Theatrum mundi za finanční podpory Státního fondu kultury ČR a statutárního města Ostravy. Grafická úprava knihy byla v rukou Vojtěcha Rejla, který měl k dispozici kolekci vynikajících fotografií Vojtěcha Kamennyho. Do přebalu objemné knihy (266 stran) je zpracován barevný fotografický snímek – blankytná obloha s gejzírem bílých mraků. Modrá barva zdá se být autorčina oblíbená, hraje roli i v některých jejích verších. Přebal evokuje K. H. Máchu, k jehož osobnosti Lydie Romanská vztáhla nejednu svou báseň. Nápaditost grafického zpracování knihy se odkryje i po sejmutí přebalu, když se před čtenářem na deskách objeví jeho černobílá verze. Takové jsou i fotografie v knize. Černá a bílá jako by napovídaly, že obsah veršů zahrnutých do výboru nebude jen procházkou růžovým sadem, žensky sentimentálním nahlížením na svět, vršením příjemných pocitů a konvenčních úvah. Již ukázky z autorčiných raných sbírek naznačují opak – snahu dobrat se originality, pravdivosti i za cenu bolestivého poznání, osobního dramatu, které se odehrává v životních situacích básnického já, v událostech postihujících její nejbližší, a dokonce v přírodě, kterou zachycuje s hlubokým vcítěním se do dění v ní. Připomenu básně: Něco za cibulí něco za křen, Autobusové martyrium, Nemanželské básně, Ptáčnice, Protéza, Cedník, Náš dům, Kulhavá tanečnice.
Jako snad každý básník či básnířka Lydie Romanská nabízí čtenáři mimo jiné procítění láskyplných pocitů či smutku nad ztrátou partnera, podtrhuje nutnost stále hledat a nacházet milostný cit. Od sbírky Poušť před rozbřeskem se dramatické napětí v jejích verších podle mne ještě více zintenzivňuje. Například v básni O schůdnosti: „Možná až tma mě vyděsí, / možná až strach vynese / do živého obrazu, / k pravdě / nepřístupné / z lehce dosažitelné strany.“
Chápat život, lidskou existenci z dosud neproniknutelné strany – úhlu, uchopit co nejpřesnější odraz reality – i v tom je síla a jedinečnost chtění básnířky, jejíž verše si mnohdy k pochopení nastíněného obsahu žádají několikeré přečtení. To může být pro velké hledače poezie hodně vzrušující.
Ve výboru Do výšky modra plyneš jsou zahrnuty ukázky z 16 sbírek. Při jejich pročítání si nelze nevšimnou autorčiny snahy jít stále do větší hloubky ve vnímání nejnovějších charakteristik současného světa. Do básnických obrazů či metafor nechává proniknout pojmy, jimiž jako by mimo jiné chtěla zdůraznit, že právě prožitá novost nás zázračně posune do budoucnosti a také omladí, protože úsilí pochopit ji je ozdravným útokem na naše denně stárnoucí mozkové buňky (básně Higgsův boson, Výhled z hvězdy HD 10180 ze sbírky Sirka Henriho Bremonda).
V posledním oddíle knižního výboru Lydie Romanské jsou zařazeny básně ze souboru Zpovídat se z poezie (z r. 2023). V některých lze najít pocity vytrysklé z nutkavé potřeby bilancování vlastního života i pozic těch lidí, kteří jej ovlivnili. Zamýšlení se nad uplynulým má také podobu jímavého, povznášejícího náznaku smíření, třeba ve verších básnické skladby co žen se ve mně potkalo: „dopouštím se samovznícení / kdo ne? kolik vznětů ještě / než poslední průtrž zhasí duši? / Zůstaneš?.“ V až nebudu nic chtít zase básnířka sděluje: až nebudu nic chtít / jen přidám cestu nocí / přímou a navždy sváteční / zvony si vyhrnou sukně / budou bít srdcem vzhůru“.
Básnířka Lydie Romanská má za sebou obdivuhodnou mnohaletou životní cestu, kterou prošla den za dnem s potřebou hledat poezii, žít s ní a tvořit ji. Sobě stejně jako veřejnosti nabízí svou tvorbu po desítky roků k potěše, zkoumání a odbornému hodnocení. Její literární dílo (básnické i prozaické) nelze přehlédnou. Existuje hodně indicií, že autorčiny tvůrčí ambice budou pokračovat s dalšími knižními výsledky. V jejím případě totiž platí, že věk je jenom číslo, když je duše mladá, stále dychtící po zachycení každého odstínu barvitého života, samozřejmě jeho ostnů i krás.
Dodatek:
Kniha Do výšky modra plyneš byla slavnostně pokřtěna 7. března 2024 v ostravském Studiu G. Verše přednášeli herci Jan Fišar a Miroslava Georgievová, dále Milena M. Orsi a Lydie Romanská. Odborné proslovy pronesli: již výše zmíněný docent Radomil Novák a literární vědec, kritik, editor a publicista PhDr. Milan Blahynka, CSc.
Součástí křtění publikace bylo hudební vystoupení skupiny Swingpáni Zdeňka Lánského.
Text a foto Eva Kotarbová
Vloženo 14. 4. 2024