Dáte přednost lidovým tradicím, nebo pokladu v Bolaticích?

Bolatický Skansen lidových tradic

Každý z nás určitě zná řadu lidových pořekadel nebo rčení. Když bych chtěl být aktuální, tak řeknu: „Léto, budiž pochváleno.“ Doufám, že v teplé a sluneční dny ho budeme opravdu chválit. Přejděme ale k uchovávání lidových tradic z generace na generaci. Je to určitým způsobem nejen předávání mnohaletých dovedností a zkušeností, ale zároveň právě to ukazuje, jak se náš život měnil a vyvíjel. Není od věci se v dnešní uspěchané době na chvíli zastavit a ohlédnout se za životem našich prababiček a pradědečků, abychom si uvědomili, jak mnohem jednodušší a ,,techničtější“ je ten dnešní, náš. To byla také myšlenka pana Jiřího Buriana z Bolatic na Opavsku. Obci za roční pronájem 1 kč pronajal svůj pozemek s domem o ploše téměř 1000 m2 a vytvořil z něj Skanzen lidových tradic. Aby obraz života na vesnici před 80 a více lety byl autentický, o to se postaral společně s ostatními obyvateli obce, kte- ří do něj přinesli i osobní věci svých předků.
Jestliže řada skanzenů dnes ukazuje především objekty, obyvatelé Bolatic chtějí svým vnukům a vnučkám přiblížit právě prostředí, ve kterém jejich babičky a dědečkové žili, když byli mladí. Protože se začátkem 20. století v Bolaticích hodně nosily kroje, velká část je věnována právě jim. Jak mi zde řekli, v obci se nosily hlavně dva druhy krojů. První je tzv. kostelní – sváteční (na snímku vlevo). V tom chodily ženy do kostela a na návštěvy. Ten druhý je nazvaný bolatický nebo hlučínský. V něm se ženy vdávaly a je zajímavé, že se v něm nechávaly i pohřbít. Proto se těch krojů zachovalo velmi málo. Navíc za vyšívaný čepec zvaný „kaptur“ nebo taky „pikeje“ (na snímku vpravo nahoře) se v dřívějších dobách dala koupit kráva. Kaptur i s pentlemi byl totiž u bohatších nevěst někdy vyšívaný zlatem. Dnes už by to asi nebylo možné. I když, kdo ví?
K dalším zajímavostem, které stojí za prohlídku je malá kuchyňka. Přesto, že je malá, našli jsme zde vše, co k vaření a pečení patří. Je neuvěřitelné, že i v těch skromných poměrech dokázala maminka pana Buriana připravit tak chutné jídlo, že její kuchařské umění bylo známé po celé obci. Navíc byla i vyhlášenou cukrářkou. Pekla speciální koláče, nazvala je bolatické . Musím se přiznat, že jsem je ochutnal. Byly výborné. A tak jsem se nedivil, když mi řekli, že v minulosti se v obci žádná svatba neobešla bez jejích koláčků. Dnes se samozřejmě vyrábějí v místní malé pekárně, ale původní chuť si podle místních uchovaly.
Protože hlavním zdrojem obživy bylo na vesnici vždy zemědělství, najdeme ve skanzenu nejeden zajímavý nástroj. Např. odstředivku na mléko, starobylý pluh, řezačku kopřiv, nebo stroj zvaný burdak – jedná se o čističku obilí. Ručním táčením bubnu se tehdy oddělovalo zrno od plev. Tedy věci, které známe jen z vyprávění našich prarodičů. Navíc všechny tyto věci si tehdy museli sami opravit nebo i vyrobit. Zkrátka řemeslná zručnost byla samozřejmostí. A že to ti nejstarší dodnes nezapomněli, nám předvedli. Já jsem to raději nezkoušel, ještě bych něco poškodil.
A ještě jedno překvapení, malé tajemství, nás čekalo. Říká se tady, že v roce 1936 se v obci našel poklad. Byl tady zakopaný. Mělo se jednat o téměř 1 200 tolarů. Ražba na některých byla z r. 1621. Údajně si část pokladu mohl nechat nálezce a další část odevzdal do muzea a zbytek je tady prý stále někde zakopaný. Ale kde, nikdo neví. Já jsem ho nehledal. Místo pokladu jsem raději nahlédl do stylu života lidí v Bolaticích na Hlučínsku. A je opravdu zajímavý. Bolatický Skanzen se svými 150 exponáty nejen ukazuje život na vesnici v první polovině 20.století,ale zároveň vypovídá o velkých změnách v životě dnešní obce.
A protože příchod léta vždy láká na výlety, bolatický skanzen lidových tradic určitě patří k místům, které stojí za to navštívit… A nezapomeňte, že navíc v místní pekárně můžete ochutnat výborné zdejší koláče. Skanzen je v době letních prázdnin přístupný každou sobotu a neděli od 14.00 do 18.00 hodin.

Libor Klásek

Foto: Manfred Ruský