Jaro je tady, ale ještě nedrží pevně žezlo vlády. Aťsi. V příjemném teple obývacího pokoje lze snít a plánovat výlet. Třeba do Karviné. Ne města černého uhlí, dolů a průmyslových závodů! Do zajímavé čtvrti – Fryštátu. Návštěvníky překvapí připomínkami historických události. Část z nich se odehrála v empírovému zámku, který ve tvaru písmene L přiléhá k tamnímu centrálnímu náměstí. Je jeho dominantou.
V zajetí intrik
Zámek Fryštát byl svědkem řady významných události, které prožívali jeho majitelé. Od 18. století patřil velkostatkářům a průmyslníkům z velmi schopného slezskému rodu – Larischům. Někteří z nich působili u panovnického dvora ve Vídni. Věrně a dobře sloučili dynastii Habsburků. Na zámku však pobývali i manželé, jejichž životní rozhodnutí měla tragický vliv na rodinu císaře Františka Josefa I. Byl to Jiří Larisch-Mönnich, hrabě, patřící k nejúspěšnějším a nejbohatším podnikatelům v mocnářství. V roce 1877 se oženil s půvabnou Marii Louisou, pokrevní neteří obdivované císařovny Alžběty, zvané Sissi. Bylo to manželství z rozumu. Přineslo zklamání. Marie už před svatbou prokázala příchylnost k dvorním intrikám spojeným s milostnými vztahy. Zaplétala se do nich. Dokonce na ni žárlila i Sissi. Dá se říci, že později Marie Larisch-Mönnichová ovlivnila běh evropských dějin. Zprostředkovávala tajné milenecké schůzky již ženatého následníka trůnu Rudolfa s Mary Vetserovou. Umožnila i setkání poslední. Princ během něj zastřelil milenku a v zápětí sebe.
Neslavný konec
Tragédie otřásla rakouskou monarchií. Navždy poznamenala císaře a jeho ženu. Rozesmutnila tisíce lidí tehdy věřících, že Rudolf by byl jednou schopnějším a pokrokovějším vládcem než jeho otec. Marie Larisch-Mönnichová zaplatila za lehkovážnost. I její další osud připomíná napínavý román. Bohatý Larisch se s ní rozvedl, když čekala třetí nemanželské dítě. Nesměla už nikdy k císařskému dvoru. Ještě dvakrát se provdala. Poslední manželství uzavřené s farmářem ve Spojených státech, když měla šedesát šest let, ji přivedlo do opravdové bídy. Román skončil v roce 1940. Dvaaosmdesátiletá Marie zemřela v nadačním ústavu.
Zámecké poklady
Larisch-Mönnichům patřil zámek Fryštát do roku 1945. Pak neušel konfiskaci na základě Benešových dekretů ani úpravě pro potřeby městského národního výboru. Dočkal se ale změny k lepšímu. Rekonstrukce v letech 1997 až 2003 jej povýšila na významnou památku. Podle Alexandry Rebrové, vedoucí oddělení správy zámku a památkové péče, si ji v loňském roce prohlédlo 26 tisíc návštěvníků. V zámeckých komnatách je soustředěna expozice přibližující šlechtické bydlení od 16. do 20. století. Vzácné kolekce portrétů, vlámské tapisérie, bruselský gobelín, utkaný podle Rubensova námětu, jsou jen střípky zdejšího bohatství. Ke skvostům se počítá i zámecká knihovna, obsahem jedna z nejvýznamnějších v českých zemích. K jejím kuriozitám patří kniha Patnáct dní po Dunaji, napsaná korunním princem Rudolfem. Samozřejmě s autorovým podpisem a věnováním.
Dosti lenošení
Zámek lze obdivovat i v zimě a nasát atmosféru minulosti. Nejen zvenčí – z náměstí nebo rozsáhlého anglického parku. Je to možné i v tamní kavárničce a galeriích. Zámecké křídlo Lottyhaus každý den přivítá všechny, kdo chtějí vidět díla Josefa Mánese, Mikoláše Alše, Jana Preislera, Antonína Slavíčka, Josefa Václava Myslbeka, Josefa Mařatky a dalších velikánů českého výtvarného umění 19. století. Cestu za nimi není třeba odkládat!
Text a foto: Eva Kotarbová
Vloženo 21. března 2009